7.7.2017 ANTONÍN ŠKACH
Houdkovice – 5. července
Vzduch voněl sladkými trdelníky a pečeným vepřovým a ozývaly se zvuky diabolek narážejících na plechovou stěnu pouťové střelnice. Cesta na hřiště v Houdkovicích byla přehrazena páskou. Na jejím okraji stály dva červené stany a za nimi modrý soutěžní Subaru Impreza. Vstup do ráje může mít zkrátka a dobře mnoho podob. Tímto a dvěma dalšími ve středu prošly bezmála čtyři tisícovky nadšených lidí, které čekala stovka závodních speciálů včetně plochodrážních motocyklů. A především hodiny a hodiny skvělé zábavy.
Výstavy v Houdkovicích nejsou žádnou novinkou. V malebné vesničce na Rychnovsku zasazené do kouzelné krajiny orámované Orlickými horami na obzoru lidé obdivovat vojenskou či hasičskou techniku nebo Velorexy. Závodní speciály se sem vrátily po šesti letech.
Organizace se opět ujal Sbor dobrovolných hasičů Houdkovice ve spolupráci s JCH rallye teamem Jiřího Chalupného. Jejich záměrem bylo představit návštěvníkům co nejširší spektrum automobilového a motocyklového sportu u nás.
Nechtěli však exponáty nechat umístěné jen tak v klidu jako v nějakém muzeu. Proto poprosili vystavovatele, aby své automobily a motocykly postavili včetně svého zázemí, jakoby přijeli normálně na závody. Nadto na vedlejším poli vyrostla krátká trať, kde se v akci předváděly terénní stroje.
Houdkovickou novinkou se letos stal malý ovál pro plochou dráhu. „O víkendu jsme ho dvě hodiny válcovali, ale nic moc,“ uvědomoval si Jiří Chalupný jeho mouchy. „Takový ovál by se asi musel připravovat aspoň měsíc. Ale to nejde, když nedávno na tom poli ještě něco rostlo.“
Problém bylo také umístění oválku ve svahu, kdy se z jedné zatáčky vyjíždělo na rovinku z kopce. Regulérní závod by se tady konat nemohl, ale záměr přiblížit divákům plochou dráhu, klapnul dokonale. A tak se neznalí příchozí dozvídali, že se skutečně jezdí stále doleva, že motocykly nemají brzdy, a že na půllitru není čím řadit. Možná se někteří z nich vypraví na skutečný závod, vždyť Pardubice leží jen asi padesát kilometrů daleko.
Sindy Weber byla první z plochodrážní branže, která houdkovickým pořadatelům potvrdila svou účast. Její bratr Ronny dostal do rukou letáček od Jiřího Chalupného během pardubické juniorky. Prohlédl si snímky, nechal si vysvětlit, o co jde. A druhý den již dlouhovlasá princezna českých oválů prostřednictvím facebooku posílala do Houdkovic jasný vzkaz: „ich komme!“
Na plochodrážním oválku se představila jen při dopolední ukázce. Její GM však zůstával k dispozici divákům po celý den. A samotná dívčina si celý den i se svým otcem dokonale užila. Nejenže běhala okolo se svým fotoaparátem, ale dokonce se mohla sama vyfotit s Jiřím Štanclem a blýskavou zlatou přilbou z roku 1976!
Tadeáš Růžička na svůj ostrý závodní debut ještě čeká. V Houdkovicích však svou stopětadvacítku Shupa neukazoval pouze coby stojící exponát. Jako jediný z přítomných plochodrážníků absolvoval nejen dopolední, ale i odpolední exhibici.
Radost by z něho měl i Věroslav Kollert. Na svém stánku totiž propagoval i závod českého přeboru, který se v libereckých Pavlovicích bude konat příští sobotu. Ostatní plochodrážní kluby jinak v zásadě možnost bezplatné reklamy a prezentace své činnosti před davy lidí na houdkovické výstavě nevyužily.
Josef Novák se už naštěstí zbavil protivné střevní chřipky, která mu zabránila startovat v kopřivnickém přeboru a posledních dvou prvoligových závodech v Praze a v Pardubicích. Minulý víkend měl sbaleno na MACEC Cup do Gorzowa, ale kvůli dešťům se nedočkal závodu ani v Polsku, a nakonec ani přeboru ve Slaném, jenž měl být náhradním závodnickým řešením.
V Houdkovicích se prezentoval pouze stánkem s motocykly, závodnickým vybavením a vyhranými trofejemi. Sám se však nepřevlékl ze svého černého trička a exhibici svých plochodrážních kolegů jen přihlížel.
Doprovázel ho jeho otec Josef. Návštěvníkům u jejich expozice vyprávěl nejen o sportu levých zatáček, ale jistě dodal i nejednu ze svých úžasných historek ze své kariéry motokrosového a sajdkárkrosového závodníka.
Na rozdíl od svého staršího klubového kolegy se Jan Jeníček pustil také do akce na oválu. Oproti původnímu plánu však nepředváděl Shupu, ale osedlal stopětadvacítku Honda. Poslední podnik klasického šampionátu kolibříků v Pardubicích pro něho totiž byl pekelně smolný.
Nejenže skončil na zemi a mítink nedokončil, ale ke všemu mu ojnice podala ruku přes blok motoru. S motocyklem Honda proto pojede i zítra v Plzni. Jistě není bez zajímavosti, že se v jeho sedle svého času proháněl Josef Novák. O přestavbu na metyl se postaral technický mág Jan Řehounek, který do Houdkovic rovněž dorazil, byť o prezentaci motocyklových dragsterů se svými exponáty postarali jiní.
Nadšenci z Úhřetické Lhoty sehráli při plochodrážní exhibici podstatnou roli, už jen proto, že mají zkušenosti s obdobnými tratěmi, které vybudovali poblíž železničního nádraží v Kostěnicích. Jiří Chalupný hodně konzultoval stavbu houdkovického oválku s Janem Vaňátkem, který však už před víkendem vyrazil s rodinou na dovolenou na Karlovarsko.
Nicméně Dan Macl a Stanislav Buňka dorazili i se svými motocykly, které neváhali provětrat. Nicméně ovál byl pro ně příliš náročný. Ke všemu Danu Maclovi stále padal řetěz a Stanislav Buňka padal sám. Ve své snaze předvést dychtivému publiku plochou dráhu upadl hned dvakrát.
„Nebudu už tady dělat šaška,“ nechal se slyšet. Stejně jako mnozí další přijel i s rodinou a celou výstavu si vychutnal až do konce. Rozhodně nelitoval. Vždyť kdo se jako on, Dan Macl a František Chvojka může pochlubit, že jim na hlavu nasazoval pardubickou zlatou přilbu samotný Jiří Štancl?!
Jiří Štancl dorazil těsně před polednem. Bohužel nemohl vzít žádný ze svých motocyklů s sebou kvůli problémům s jeho přepravou. Vytáhl však zlatou přilbu, kterou vyhrál v Pardubicích roku 1976. Stal se vlastně nepsaným ambasadorem plochodrážního závodu všech závodů, na jehož letošní ročník zval všechny zájemce.
V Houdkovicích se stal především součástí autogramiády osobností motoristického sportu. Ochotně si povídal s fanoušky, podepisoval kartičky a poslední výtisky bestselleru Fenomén ploché dráhy a pózoval před objektivy fotoaparátů.
Doprovázela jej manželka Alena. Dobře se bavili až do konce a kraj Orlických hor neopustili s přicházejícím večerem. Přespali a druhý den si dozajista užili pěkný výlet v krásné přírodě.
Pořadatelé v Houdkovicích měli vskutku šťastnou ruku v otázce volby osobností, jejichž autogramiádu uprostřed výstavního programu uspořádali. Kvůli problémům se zdravíčkem se jim omluvil legendární silničář Bohumil Staša. Skvěle ho však zastoupil jeho současný následovník Jakub Kornfeil.
Na poslední chvíli se pořadatelům ozval Lukáš Dryml, který dorazil zhruba hodinu po poledni i se svou starší dceruškou Terezkou. Jiří Moskal, jehož úspěšnou závodní kariéru s formulemi Easter nakonec završilo působení v kabině liazky ať už na okruzích či v dálkových maratónech, byl přítomen už od rána. Pátým do party velikánů našeho motoristického sportu se stal Josef Srnský.
Ten v dvaasedmdesátém spolu s Jiřím Syrovátkem dovedl kupátko Škoda 110R na druhé místo v nezapomenutelné Rallye Vltava. Mnozí na něho dodnes vzpomínají v souvislosti se soutěžemi, které absolvoval za volantem úžasné Škody 200 RS či na jeho působení v Barum Teamu. Svůj historický žigulík z této éry dovezl také s sebou do Houdkovic.
Celá pětice podepsala hromady autogramkaret, které se dozajista stanou úžasnou součástí sbírek motoristických fajnšmekrů. Nadto si vyměnila kontakty, takže je naděje, že se stanou ozdobou podobných akcí také někdy v budoucnu.
Charakteristicky modrý monopost MTX 1-03 formule Easter, s nímž se Jiří Moskal proháněl po okruzích na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, údajně existuje ve sbírce Radka Pavlíčka, který spolupracuje s Veronikou Vošickou - Buráňovou, která exelentně ještě s Jirkou Suchánkem celou akci odmoderovala.
Srdce všech pamětníků rozbušil dakarský speciál Liaz 100.55 D 4×4 s legendárním číslem 627, s nímž Jiří Moskal roku 1985 pomáhal rozepisovat první kapitolu české účasti v legendární soutěži, která tehdy skutečně začínala v Paříži a končila v senegalském Dakaru.
„Podívej, tohle je ta liazka, co jsem jí fandil jako kluk!“ bylo možné slýchat v mnoha obměnách z úst tatínků, kteří provázeli své ratolesti houdkovickou výstavou. Slavný vůz se i s Jiřím Moskalem na palubě předloni do Dakaru podíval znovu. A v akci se předvedla i v Houdkovicích.
Hvězdnou společnosti jí dodala Tatra 815, s níž jela roku 1992 posádka Karla Lopraise, a jež se dnes nachází ve sbírce nákladních tatrovek Milana Horky. Na ovál s nimi vtrhly i další soutěžní a trialové náklaďáky. Při jejich burácení a ekvilibristických kouscích musel i ten nejortodoxnější plochodrážní fanoušek rychle nechat stranou, zda letošní extraligu vyhraje Praha nebo Pardubice.
A ještě k Jiřímu Moskalovi. Řekl si jen o symbolický cesťák, a když jej vyfasoval, ještě modrý papírek ztratil. Mnoho vystavovatelů dokonce jakoukoliv finanční odměnu odmítlo se slovy, že rádi podpoří takovou úžasnou akci.
Avšak zpátky k oválům! František Chvojka se sice s aktivním závoděním rozloučil, ale Houdkovice si nenechal ujít. Shodou okolností se stal jediným zástupcem flat tracku.
Svůj historický Pérák dával na odiv zrakům přihlížejících a nakonec jej osedlal a předvedl na plochodrážním oválku v ostré akci. Na závěr ani on neodolal a na vlastní hlavě si vyzkoušel pardubickou zlatou přilbu z šestasedmdesátého.
Václav Hutla si vzal k srdci doporučení pořadatelů a do prostoru houdkovického hřiště dorazil již večer před výstavou. Vyložil dva exponáty. Ani ledařský speciál, ani jeho třílitrový dragster se pochopitelně divákům v pohybu vlastní silou nemohly ukázat.
Nicméně natočení dvouválcového motoru vlastní konstrukce sprinterského stroje se stalo jednou z atrakcí. Kdo zmeškal, mohl litovat. Václav Hutla opozdilce častoval otázkami, zda jeho exhibici aspoň slyšeli. Odpověď byla pochopitelně zbytečná. Pakliže si někdo ve vesnici dal po obědě šlofíka, při řevu přeloučského motoru Drag 3000 už oka ani nezamhouřil.
Za svým otcem přijel i Radek Hutla. Mimoděk rozšířil řady exponátů. Byť jeho cestovní Honda Gold Wing nezapadala do koncepce výstavy závodních speciálů, pozornosti a objektivu návštěvníků rozhodně neunikla.
Přeloučský Drag 3000 Václava Hutly nebyl jediným motocyklovým dragsterem na výstavě. Opodál si hověl zelený Kawašimi 1300, který v osmdesátých letech postavil Jiří Kašpar z Holic, a jenž je dnes chloubou muzea v Šestajovicích.
Spolu s nimi sprinty na čtvrt míle jezdíval i Jaroslav Sulek z Hradce Králové, který rovněž svou konstrukci ukázal na odiv. Používal plochodrážní pětistovky Jawa, což jej sblížilo s prostředím svítkovského stadiónu. Jeho syn Tomáš dokonce na ploché dráze svého času závodil a dodnes je potkáte v pardubickém depu takřka při všech závodech.
Tomáše mladšího vedli také k motocyklům. „Jenže jak se svezl v autě, bylo rozhodnuto,“ komentoval Jaroslav Sulek přítomnost autokrosové buginy se jmenovkou desetiletého Tomáše Sulka juniora.
Vnuk je dnes na české špičce své autokrosové kategorie. A tím pádem musela jít stranou šla i dědova nádherná Škoda 130 RS, která rovněž svou přítomností ozdobila výstavu.
Nicméně tým umí i podobné kousky jako letos, kdy Tomáš Sulek v sobotu jel autokros Poříčí nad Sázavou, odkud přes noc zamířili do Šternberka. A tady na trati legendárního závodu Ecce Homo zase řádil děda se svým er-esem. Vedle dalších aktivit Jaroslav Sulek chystá také renovaci soutěžní Škody Favorit skupiny A.
O středeční výstavě závodních speciálů v Houdkovicích by šlo psát prakticky donekonečna. Každý ze stovek exponátů má svou barvitou historii stejně jako muži a ženy, kteří je přijeli ukázat návštěvníkům.
O ně bylo vskutku skvěle postaráno. Soutěž střídala soutěž, takže si lidé vedle zážitků odváželi s sebou i výhry hmotné podstaty. V plochodrážním prostředí je naprosto unikátní dětský koutek, kde si nejmladší návštěvníci mohli nejen vyhrát, ale třeba si nechat vyzdobit tvářičku krásnou kresbičkou.
Organizace klapalo jako na drátku a z houdkovických organizátorů by si mohli vzít příklad rovněž pořadatelé, u nichž se konají podniky charakteru mistrovství světa či Evropy.
Není se tedy, čemu divit, že Jiřího Chalupného nechali lidé z večerní zábavy odejít až někdy s rozbřeskem čtvrtečního dne. „Už nikdy,“ reagoval hlavní strůjce skvělé podívané na otázku, kdy zase Houdkovice zaplaví závodní stroje.
Never say never, zní anglické pořekadlo, které je stejně pravdivé jako celá škála našich přísloví. Houdkovičtí vrabci cvrlikali cosi o výstavě vojenské techniky za dva roky. Kdo ví… Jedno je ale nad slunce jasné.
Jakmile zaslechnete cosi o nějaké výstavě Sboru dobrovolných hasičů Houdkovice či JCH rallye teamu, směle škrtejte všechny ostatní plány. Tak úžasnou akci jako ve středu totiž jen tak nezažijete, na to vezměte jed!
originál článek na www.spedwaya-z.cz je zde ...
originál článek na www.spedwaya-z.cz je zde ...7.7.2017 ANTONÍN ŠKACH
Houdkovice – 5. července
Vzduch voněl sladkými trdelníky a pečeným vepřovým a ozývaly se zvuky diabolek narážejících na plechovou stěnu pouťové střelnice. Cesta na hřiště v Houdkovicích byla přehrazena páskou. Na jejím okraji stály dva červené stany a za nimi modrý soutěžní Subaru Impreza. Vstup do ráje může mít zkrátka a dobře mnoho podob. Tímto a dvěma dalšími ve středu prošly bezmála čtyři tisícovky nadšených lidí, které čekala stovka závodních speciálů včetně plochodrážních motocyklů. A především hodiny a hodiny skvělé zábavy.
Výstavy v Houdkovicích nejsou žádnou novinkou. V malebné vesničce na Rychnovsku zasazené do kouzelné krajiny orámované Orlickými horami na obzoru lidé obdivovat vojenskou či hasičskou techniku nebo Velorexy. Závodní speciály se sem vrátily po šesti letech.
Organizace se opět ujal Sbor dobrovolných hasičů Houdkovice ve spolupráci s JCH rallye teamem Jiřího Chalupného. Jejich záměrem bylo představit návštěvníkům co nejširší spektrum automobilového a motocyklového sportu u nás.
Nechtěli však exponáty nechat umístěné jen tak v klidu jako v nějakém muzeu. Proto poprosili vystavovatele, aby své automobily a motocykly postavili včetně svého zázemí, jakoby přijeli normálně na závody. Nadto na vedlejším poli vyrostla krátká trať, kde se v akci předváděly terénní stroje.
Houdkovickou novinkou se letos stal malý ovál pro plochou dráhu. „O víkendu jsme ho dvě hodiny válcovali, ale nic moc,“ uvědomoval si Jiří Chalupný jeho mouchy. „Takový ovál by se asi musel připravovat aspoň měsíc. Ale to nejde, když nedávno na tom poli ještě něco rostlo.“
Problém bylo také umístění oválku ve svahu, kdy se z jedné zatáčky vyjíždělo na rovinku z kopce. Regulérní závod by se tady konat nemohl, ale záměr přiblížit divákům plochou dráhu, klapnul dokonale. A tak se neznalí příchozí dozvídali, že se skutečně jezdí stále doleva, že motocykly nemají brzdy, a že na půllitru není čím řadit. Možná se někteří z nich vypraví na skutečný závod, vždyť Pardubice leží jen asi padesát kilometrů daleko.
Sindy Weber byla první z plochodrážní branže, která houdkovickým pořadatelům potvrdila svou účast. Její bratr Ronny dostal do rukou letáček od Jiřího Chalupného během pardubické juniorky. Prohlédl si snímky, nechal si vysvětlit, o co jde. A druhý den již dlouhovlasá princezna českých oválů prostřednictvím facebooku posílala do Houdkovic jasný vzkaz: „ich komme!“
Na plochodrážním oválku se představila jen při dopolední ukázce. Její GM však zůstával k dispozici divákům po celý den. A samotná dívčina si celý den i se svým otcem dokonale užila. Nejenže běhala okolo se svým fotoaparátem, ale dokonce se mohla sama vyfotit s Jiřím Štanclem a blýskavou zlatou přilbou z roku 1976!
Tadeáš Růžička na svůj ostrý závodní debut ještě čeká. V Houdkovicích však svou stopětadvacítku Shupa neukazoval pouze coby stojící exponát. Jako jediný z přítomných plochodrážníků absolvoval nejen dopolední, ale i odpolední exhibici.
Radost by z něho měl i Věroslav Kollert. Na svém stánku totiž propagoval i závod českého přeboru, který se v libereckých Pavlovicích bude konat příští sobotu. Ostatní plochodrážní kluby jinak v zásadě možnost bezplatné reklamy a prezentace své činnosti před davy lidí na houdkovické výstavě nevyužily.
Josef Novák se už naštěstí zbavil protivné střevní chřipky, která mu zabránila startovat v kopřivnickém přeboru a posledních dvou prvoligových závodech v Praze a v Pardubicích. Minulý víkend měl sbaleno na MACEC Cup do Gorzowa, ale kvůli dešťům se nedočkal závodu ani v Polsku, a nakonec ani přeboru ve Slaném, jenž měl být náhradním závodnickým řešením.
V Houdkovicích se prezentoval pouze stánkem s motocykly, závodnickým vybavením a vyhranými trofejemi. Sám se však nepřevlékl ze svého černého trička a exhibici svých plochodrážních kolegů jen přihlížel.
Doprovázel ho jeho otec Josef. Návštěvníkům u jejich expozice vyprávěl nejen o sportu levých zatáček, ale jistě dodal i nejednu ze svých úžasných historek ze své kariéry motokrosového a sajdkárkrosového závodníka.
Na rozdíl od svého staršího klubového kolegy se Jan Jeníček pustil také do akce na oválu. Oproti původnímu plánu však nepředváděl Shupu, ale osedlal stopětadvacítku Honda. Poslední podnik klasického šampionátu kolibříků v Pardubicích pro něho totiž byl pekelně smolný.
Nejenže skončil na zemi a mítink nedokončil, ale ke všemu mu ojnice podala ruku přes blok motoru. S motocyklem Honda proto pojede i zítra v Plzni. Jistě není bez zajímavosti, že se v jeho sedle svého času proháněl Josef Novák. O přestavbu na metyl se postaral technický mág Jan Řehounek, který do Houdkovic rovněž dorazil, byť o prezentaci motocyklových dragsterů se svými exponáty postarali jiní.
Nadšenci z Úhřetické Lhoty sehráli při plochodrážní exhibici podstatnou roli, už jen proto, že mají zkušenosti s obdobnými tratěmi, které vybudovali poblíž železničního nádraží v Kostěnicích. Jiří Chalupný hodně konzultoval stavbu houdkovického oválku s Janem Vaňátkem, který však už před víkendem vyrazil s rodinou na dovolenou na Karlovarsko.
Nicméně Dan Macl a Stanislav Buňka dorazili i se svými motocykly, které neváhali provětrat. Nicméně ovál byl pro ně příliš náročný. Ke všemu Danu Maclovi stále padal řetěz a Stanislav Buňka padal sám. Ve své snaze předvést dychtivému publiku plochou dráhu upadl hned dvakrát.
„Nebudu už tady dělat šaška,“ nechal se slyšet. Stejně jako mnozí další přijel i s rodinou a celou výstavu si vychutnal až do konce. Rozhodně nelitoval. Vždyť kdo se jako on, Dan Macl a František Chvojka může pochlubit, že jim na hlavu nasazoval pardubickou zlatou přilbu samotný Jiří Štancl?!
Jiří Štancl dorazil těsně před polednem. Bohužel nemohl vzít žádný ze svých motocyklů s sebou kvůli problémům s jeho přepravou. Vytáhl však zlatou přilbu, kterou vyhrál v Pardubicích roku 1976. Stal se vlastně nepsaným ambasadorem plochodrážního závodu všech závodů, na jehož letošní ročník zval všechny zájemce.
V Houdkovicích se stal především součástí autogramiády osobností motoristického sportu. Ochotně si povídal s fanoušky, podepisoval kartičky a poslední výtisky bestselleru Fenomén ploché dráhy a pózoval před objektivy fotoaparátů.
Doprovázela jej manželka Alena. Dobře se bavili až do konce a kraj Orlických hor neopustili s přicházejícím večerem. Přespali a druhý den si dozajista užili pěkný výlet v krásné přírodě.
Pořadatelé v Houdkovicích měli vskutku šťastnou ruku v otázce volby osobností, jejichž autogramiádu uprostřed výstavního programu uspořádali. Kvůli problémům se zdravíčkem se jim omluvil legendární silničář Bohumil Staša. Skvěle ho však zastoupil jeho současný následovník Jakub Kornfeil.
Na poslední chvíli se pořadatelům ozval Lukáš Dryml, který dorazil zhruba hodinu po poledni i se svou starší dceruškou Terezkou. Jiří Moskal, jehož úspěšnou závodní kariéru s formulemi Easter nakonec završilo působení v kabině liazky ať už na okruzích či v dálkových maratónech, byl přítomen už od rána. Pátým do party velikánů našeho motoristického sportu se stal Josef Srnský.
Ten v dvaasedmdesátém spolu s Jiřím Syrovátkem dovedl kupátko Škoda 110R na druhé místo v nezapomenutelné Rallye Vltava. Mnozí na něho dodnes vzpomínají v souvislosti se soutěžemi, které absolvoval za volantem úžasné Škody 200 RS či na jeho působení v Barum Teamu. Svůj historický žigulík z této éry dovezl také s sebou do Houdkovic.
Celá pětice podepsala hromady autogramkaret, které se dozajista stanou úžasnou součástí sbírek motoristických fajnšmekrů. Nadto si vyměnila kontakty, takže je naděje, že se stanou ozdobou podobných akcí také někdy v budoucnu.
Charakteristicky modrý monopost MTX 1-03 formule Easter, s nímž se Jiří Moskal proháněl po okruzích na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, údajně existuje ve sbírce Radka Pavlíčka, který spolupracuje s Veronikou Vošickou - Buráňovou, která exelentně ještě s Jirkou Suchánkem celou akci odmoderovala.
Srdce všech pamětníků rozbušil dakarský speciál Liaz 100.55 D 4×4 s legendárním číslem 627, s nímž Jiří Moskal roku 1985 pomáhal rozepisovat první kapitolu české účasti v legendární soutěži, která tehdy skutečně začínala v Paříži a končila v senegalském Dakaru.
„Podívej, tohle je ta liazka, co jsem jí fandil jako kluk!“ bylo možné slýchat v mnoha obměnách z úst tatínků, kteří provázeli své ratolesti houdkovickou výstavou. Slavný vůz se i s Jiřím Moskalem na palubě předloni do Dakaru podíval znovu. A v akci se předvedla i v Houdkovicích.
Hvězdnou společnosti jí dodala Tatra 815, s níž jela roku 1992 posádka Karla Lopraise, a jež se dnes nachází ve sbírce nákladních tatrovek Milana Horky. Na ovál s nimi vtrhly i další soutěžní a trialové náklaďáky. Při jejich burácení a ekvilibristických kouscích musel i ten nejortodoxnější plochodrážní fanoušek rychle nechat stranou, zda letošní extraligu vyhraje Praha nebo Pardubice.
A ještě k Jiřímu Moskalovi. Řekl si jen o symbolický cesťák, a když jej vyfasoval, ještě modrý papírek ztratil. Mnoho vystavovatelů dokonce jakoukoliv finanční odměnu odmítlo se slovy, že rádi podpoří takovou úžasnou akci.
Avšak zpátky k oválům! František Chvojka se sice s aktivním závoděním rozloučil, ale Houdkovice si nenechal ujít. Shodou okolností se stal jediným zástupcem flat tracku.
Svůj historický Pérák dával na odiv zrakům přihlížejících a nakonec jej osedlal a předvedl na plochodrážním oválku v ostré akci. Na závěr ani on neodolal a na vlastní hlavě si vyzkoušel pardubickou zlatou přilbu z šestasedmdesátého.
Václav Hutla si vzal k srdci doporučení pořadatelů a do prostoru houdkovického hřiště dorazil již večer před výstavou. Vyložil dva exponáty. Ani ledařský speciál, ani jeho třílitrový dragster se pochopitelně divákům v pohybu vlastní silou nemohly ukázat.
Nicméně natočení dvouválcového motoru vlastní konstrukce sprinterského stroje se stalo jednou z atrakcí. Kdo zmeškal, mohl litovat. Václav Hutla opozdilce častoval otázkami, zda jeho exhibici aspoň slyšeli. Odpověď byla pochopitelně zbytečná. Pakliže si někdo ve vesnici dal po obědě šlofíka, při řevu přeloučského motoru Drag 3000 už oka ani nezamhouřil.
Za svým otcem přijel i Radek Hutla. Mimoděk rozšířil řady exponátů. Byť jeho cestovní Honda Gold Wing nezapadala do koncepce výstavy závodních speciálů, pozornosti a objektivu návštěvníků rozhodně neunikla.
Přeloučský Drag 3000 Václava Hutly nebyl jediným motocyklovým dragsterem na výstavě. Opodál si hověl zelený Kawašimi 1300, který v osmdesátých letech postavil Jiří Kašpar z Holic, a jenž je dnes chloubou muzea v Šestajovicích.
Spolu s nimi sprinty na čtvrt míle jezdíval i Jaroslav Sulek z Hradce Králové, který rovněž svou konstrukci ukázal na odiv. Používal plochodrážní pětistovky Jawa, což jej sblížilo s prostředím svítkovského stadiónu. Jeho syn Tomáš dokonce na ploché dráze svého času závodil a dodnes je potkáte v pardubickém depu takřka při všech závodech.
Tomáše mladšího vedli také k motocyklům. „Jenže jak se svezl v autě, bylo rozhodnuto,“ komentoval Jaroslav Sulek přítomnost autokrosové buginy se jmenovkou desetiletého Tomáše Sulka juniora.
Vnuk je dnes na české špičce své autokrosové kategorie. A tím pádem musela jít stranou šla i dědova nádherná Škoda 130 RS, která rovněž svou přítomností ozdobila výstavu.
Nicméně tým umí i podobné kousky jako letos, kdy Tomáš Sulek v sobotu jel autokros Poříčí nad Sázavou, odkud přes noc zamířili do Šternberka. A tady na trati legendárního závodu Ecce Homo zase řádil děda se svým er-esem. Vedle dalších aktivit Jaroslav Sulek chystá také renovaci soutěžní Škody Favorit skupiny A.
O středeční výstavě závodních speciálů v Houdkovicích by šlo psát prakticky donekonečna. Každý ze stovek exponátů má svou barvitou historii stejně jako muži a ženy, kteří je přijeli ukázat návštěvníkům.
O ně bylo vskutku skvěle postaráno. Soutěž střídala soutěž, takže si lidé vedle zážitků odváželi s sebou i výhry hmotné podstaty. V plochodrážním prostředí je naprosto unikátní dětský koutek, kde si nejmladší návštěvníci mohli nejen vyhrát, ale třeba si nechat vyzdobit tvářičku krásnou kresbičkou.
Organizace klapalo jako na drátku a z houdkovických organizátorů by si mohli vzít příklad rovněž pořadatelé, u nichž se konají podniky charakteru mistrovství světa či Evropy.
Není se tedy, čemu divit, že Jiřího Chalupného nechali lidé z večerní zábavy odejít až někdy s rozbřeskem čtvrtečního dne. „Už nikdy,“ reagoval hlavní strůjce skvělé podívané na otázku, kdy zase Houdkovice zaplaví závodní stroje.
Never say never, zní anglické pořekadlo, které je stejně pravdivé jako celá škála našich přísloví. Houdkovičtí vrabci cvrlikali cosi o výstavě vojenské techniky za dva roky. Kdo ví… Jedno je ale nad slunce jasné.
Jakmile zaslechnete cosi o nějaké výstavě Sboru dobrovolných hasičů Houdkovice či JCH rallye teamu, směle škrtejte všechny ostatní plány. Tak úžasnou akci jako ve středu totiž jen tak nezažijete, na to vezměte jed!
originál článek na www.spedwaya-z.cz je zde ...7.7.2017 ANTONÍN ŠKACH
Houdkovice – 5. července
Vzduch voněl sladkými trdelníky a pečeným vepřovým a ozývaly se zvuky diabolek narážejících na plechovou stěnu pouťové střelnice. Cesta na hřiště v Houdkovicích byla přehrazena páskou. Na jejím okraji stály dva červené stany a za nimi modrý soutěžní Subaru Impreza. Vstup do ráje může mít zkrátka a dobře mnoho podob. Tímto a dvěma dalšími ve středu prošly bezmála čtyři tisícovky nadšených lidí, které čekala stovka závodních speciálů včetně plochodrážních motocyklů. A především hodiny a hodiny skvělé zábavy.
Výstavy v Houdkovicích nejsou žádnou novinkou. V malebné vesničce na Rychnovsku zasazené do kouzelné krajiny orámované Orlickými horami na obzoru lidé obdivovat vojenskou či hasičskou techniku nebo Velorexy. Závodní speciály se sem vrátily po šesti letech.
Organizace se opět ujal Sbor dobrovolných hasičů Houdkovice ve spolupráci s JCH rallye teamem Jiřího Chalupného. Jejich záměrem bylo představit návštěvníkům co nejširší spektrum automobilového a motocyklového sportu u nás.
Nechtěli však exponáty nechat umístěné jen tak v klidu jako v nějakém muzeu. Proto poprosili vystavovatele, aby své automobily a motocykly postavili včetně svého zázemí, jakoby přijeli normálně na závody. Nadto na vedlejším poli vyrostla krátká trať, kde se v akci předváděly terénní stroje.
Houdkovickou novinkou se letos stal malý ovál pro plochou dráhu. „O víkendu jsme ho dvě hodiny válcovali, ale nic moc,“ uvědomoval si Jiří Chalupný jeho mouchy. „Takový ovál by se asi musel připravovat aspoň měsíc. Ale to nejde, když nedávno na tom poli ještě něco rostlo.“
Problém bylo také umístění oválku ve svahu, kdy se z jedné zatáčky vyjíždělo na rovinku z kopce. Regulérní závod by se tady konat nemohl, ale záměr přiblížit divákům plochou dráhu, klapnul dokonale. A tak se neznalí příchozí dozvídali, že se skutečně jezdí stále doleva, že motocykly nemají brzdy, a že na půllitru není čím řadit. Možná se někteří z nich vypraví na skutečný závod, vždyť Pardubice leží jen asi padesát kilometrů daleko.
Sindy Weber byla první z plochodrážní branže, která houdkovickým pořadatelům potvrdila svou účast. Její bratr Ronny dostal do rukou letáček od Jiřího Chalupného během pardubické juniorky. Prohlédl si snímky, nechal si vysvětlit, o co jde. A druhý den již dlouhovlasá princezna českých oválů prostřednictvím facebooku posílala do Houdkovic jasný vzkaz: „ich komme!“
Na plochodrážním oválku se představila jen při dopolední ukázce. Její GM však zůstával k dispozici divákům po celý den. A samotná dívčina si celý den i se svým otcem dokonale užila. Nejenže běhala okolo se svým fotoaparátem, ale dokonce se mohla sama vyfotit s Jiřím Štanclem a blýskavou zlatou přilbou z roku 1976!
Tadeáš Růžička na svůj ostrý závodní debut ještě čeká. V Houdkovicích však svou stopětadvacítku Shupa neukazoval pouze coby stojící exponát. Jako jediný z přítomných plochodrážníků absolvoval nejen dopolední, ale i odpolední exhibici.
Radost by z něho měl i Věroslav Kollert. Na svém stánku totiž propagoval i závod českého přeboru, který se v libereckých Pavlovicích bude konat příští sobotu. Ostatní plochodrážní kluby jinak v zásadě možnost bezplatné reklamy a prezentace své činnosti před davy lidí na houdkovické výstavě nevyužily.
Josef Novák se už naštěstí zbavil protivné střevní chřipky, která mu zabránila startovat v kopřivnickém přeboru a posledních dvou prvoligových závodech v Praze a v Pardubicích. Minulý víkend měl sbaleno na MACEC Cup do Gorzowa, ale kvůli dešťům se nedočkal závodu ani v Polsku, a nakonec ani přeboru ve Slaném, jenž měl být náhradním závodnickým řešením.
V Houdkovicích se prezentoval pouze stánkem s motocykly, závodnickým vybavením a vyhranými trofejemi. Sám se však nepřevlékl ze svého černého trička a exhibici svých plochodrážních kolegů jen přihlížel.
Doprovázel ho jeho otec Josef. Návštěvníkům u jejich expozice vyprávěl nejen o sportu levých zatáček, ale jistě dodal i nejednu ze svých úžasných historek ze své kariéry motokrosového a sajdkárkrosového závodníka.
Na rozdíl od svého staršího klubového kolegy se Jan Jeníček pustil také do akce na oválu. Oproti původnímu plánu však nepředváděl Shupu, ale osedlal stopětadvacítku Honda. Poslední podnik klasického šampionátu kolibříků v Pardubicích pro něho totiž byl pekelně smolný.
Nejenže skončil na zemi a mítink nedokončil, ale ke všemu mu ojnice podala ruku přes blok motoru. S motocyklem Honda proto pojede i zítra v Plzni. Jistě není bez zajímavosti, že se v jeho sedle svého času proháněl Josef Novák. O přestavbu na metyl se postaral technický mág Jan Řehounek, který do Houdkovic rovněž dorazil, byť o prezentaci motocyklových dragsterů se svými exponáty postarali jiní.
Nadšenci z Úhřetické Lhoty sehráli při plochodrážní exhibici podstatnou roli, už jen proto, že mají zkušenosti s obdobnými tratěmi, které vybudovali poblíž železničního nádraží v Kostěnicích. Jiří Chalupný hodně konzultoval stavbu houdkovického oválku s Janem Vaňátkem, který však už před víkendem vyrazil s rodinou na dovolenou na Karlovarsko.
Nicméně Dan Macl a Stanislav Buňka dorazili i se svými motocykly, které neváhali provětrat. Nicméně ovál byl pro ně příliš náročný. Ke všemu Danu Maclovi stále padal řetěz a Stanislav Buňka padal sám. Ve své snaze předvést dychtivému publiku plochou dráhu upadl hned dvakrát.
„Nebudu už tady dělat šaška,“ nechal se slyšet. Stejně jako mnozí další přijel i s rodinou a celou výstavu si vychutnal až do konce. Rozhodně nelitoval. Vždyť kdo se jako on, Dan Macl a František Chvojka může pochlubit, že jim na hlavu nasazoval pardubickou zlatou přilbu samotný Jiří Štancl?!
Jiří Štancl dorazil těsně před polednem. Bohužel nemohl vzít žádný ze svých motocyklů s sebou kvůli problémům s jeho přepravou. Vytáhl však zlatou přilbu, kterou vyhrál v Pardubicích roku 1976. Stal se vlastně nepsaným ambasadorem plochodrážního závodu všech závodů, na jehož letošní ročník zval všechny zájemce.
V Houdkovicích se stal především součástí autogramiády osobností motoristického sportu. Ochotně si povídal s fanoušky, podepisoval kartičky a poslední výtisky bestselleru Fenomén ploché dráhy a pózoval před objektivy fotoaparátů.
Doprovázela jej manželka Alena. Dobře se bavili až do konce a kraj Orlických hor neopustili s přicházejícím večerem. Přespali a druhý den si dozajista užili pěkný výlet v krásné přírodě.
Pořadatelé v Houdkovicích měli vskutku šťastnou ruku v otázce volby osobností, jejichž autogramiádu uprostřed výstavního programu uspořádali. Kvůli problémům se zdravíčkem se jim omluvil legendární silničář Bohumil Staša. Skvěle ho však zastoupil jeho současný následovník Jakub Kornfeil.
Na poslední chvíli se pořadatelům ozval Lukáš Dryml, který dorazil zhruba hodinu po poledni i se svou starší dceruškou Terezkou. Jiří Moskal, jehož úspěšnou závodní kariéru s formulemi Easter nakonec završilo působení v kabině liazky ať už na okruzích či v dálkových maratónech, byl přítomen už od rána. Pátým do party velikánů našeho motoristického sportu se stal Josef Srnský.
Ten v dvaasedmdesátém spolu s Jiřím Syrovátkem dovedl kupátko Škoda 110R na druhé místo v nezapomenutelné Rallye Vltava. Mnozí na něho dodnes vzpomínají v souvislosti se soutěžemi, které absolvoval za volantem úžasné Škody 200 RS či na jeho působení v Barum Teamu. Svůj historický žigulík z této éry dovezl také s sebou do Houdkovic.
Celá pětice podepsala hromady autogramkaret, které se dozajista stanou úžasnou součástí sbírek motoristických fajnšmekrů. Nadto si vyměnila kontakty, takže je naděje, že se stanou ozdobou podobných akcí také někdy v budoucnu.
Charakteristicky modrý monopost MTX 1-03 formule Easter, s nímž se Jiří Moskal proháněl po okruzích na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, údajně existuje ve sbírce Radka Pavlíčka, který spolupracuje s Veronikou Vošickou - Buráňovou, která exelentně ještě s Jirkou Suchánkem celou akci odmoderovala.
Srdce všech pamětníků rozbušil dakarský speciál Liaz 100.55 D 4×4 s legendárním číslem 627, s nímž Jiří Moskal roku 1985 pomáhal rozepisovat první kapitolu české účasti v legendární soutěži, která tehdy skutečně začínala v Paříži a končila v senegalském Dakaru.
„Podívej, tohle je ta liazka, co jsem jí fandil jako kluk!“ bylo možné slýchat v mnoha obměnách z úst tatínků, kteří provázeli své ratolesti houdkovickou výstavou. Slavný vůz se i s Jiřím Moskalem na palubě předloni do Dakaru podíval znovu. A v akci se předvedla i v Houdkovicích.
Hvězdnou společnosti jí dodala Tatra 815, s níž jela roku 1992 posádka Karla Lopraise, a jež se dnes nachází ve sbírce nákladních tatrovek Milana Horky. Na ovál s nimi vtrhly i další soutěžní a trialové náklaďáky. Při jejich burácení a ekvilibristických kouscích musel i ten nejortodoxnější plochodrážní fanoušek rychle nechat stranou, zda letošní extraligu vyhraje Praha nebo Pardubice.
A ještě k Jiřímu Moskalovi. Řekl si jen o symbolický cesťák, a když jej vyfasoval, ještě modrý papírek ztratil. Mnoho vystavovatelů dokonce jakoukoliv finanční odměnu odmítlo se slovy, že rádi podpoří takovou úžasnou akci.
Avšak zpátky k oválům! František Chvojka se sice s aktivním závoděním rozloučil, ale Houdkovice si nenechal ujít. Shodou okolností se stal jediným zástupcem flat tracku.
Svůj historický Pérák dával na odiv zrakům přihlížejících a nakonec jej osedlal a předvedl na plochodrážním oválku v ostré akci. Na závěr ani on neodolal a na vlastní hlavě si vyzkoušel pardubickou zlatou přilbu z šestasedmdesátého.
Václav Hutla si vzal k srdci doporučení pořadatelů a do prostoru houdkovického hřiště dorazil již večer před výstavou. Vyložil dva exponáty. Ani ledařský speciál, ani jeho třílitrový dragster se pochopitelně divákům v pohybu vlastní silou nemohly ukázat.
Nicméně natočení dvouválcového motoru vlastní konstrukce sprinterského stroje se stalo jednou z atrakcí. Kdo zmeškal, mohl litovat. Václav Hutla opozdilce častoval otázkami, zda jeho exhibici aspoň slyšeli. Odpověď byla pochopitelně zbytečná. Pakliže si někdo ve vesnici dal po obědě šlofíka, při řevu přeloučského motoru Drag 3000 už oka ani nezamhouřil.
Za svým otcem přijel i Radek Hutla. Mimoděk rozšířil řady exponátů. Byť jeho cestovní Honda Gold Wing nezapadala do koncepce výstavy závodních speciálů, pozornosti a objektivu návštěvníků rozhodně neunikla.
Přeloučský Drag 3000 Václava Hutly nebyl jediným motocyklovým dragsterem na výstavě. Opodál si hověl zelený Kawašimi 1300, který v osmdesátých letech postavil Jiří Kašpar z Holic, a jenž je dnes chloubou muzea v Šestajovicích.
Spolu s nimi sprinty na čtvrt míle jezdíval i Jaroslav Sulek z Hradce Králové, který rovněž svou konstrukci ukázal na odiv. Používal plochodrážní pětistovky Jawa, což jej sblížilo s prostředím svítkovského stadiónu. Jeho syn Tomáš dokonce na ploché dráze svého času závodil a dodnes je potkáte v pardubickém depu takřka při všech závodech.
Tomáše mladšího vedli také k motocyklům. „Jenže jak se svezl v autě, bylo rozhodnuto,“ komentoval Jaroslav Sulek přítomnost autokrosové buginy se jmenovkou desetiletého Tomáše Sulka juniora.
Vnuk je dnes na české špičce své autokrosové kategorie. A tím pádem musela jít stranou šla i dědova nádherná Škoda 130 RS, která rovněž svou přítomností ozdobila výstavu.
Nicméně tým umí i podobné kousky jako letos, kdy Tomáš Sulek v sobotu jel autokros Poříčí nad Sázavou, odkud přes noc zamířili do Šternberka. A tady na trati legendárního závodu Ecce Homo zase řádil děda se svým er-esem. Vedle dalších aktivit Jaroslav Sulek chystá také renovaci soutěžní Škody Favorit skupiny A.
O středeční výstavě závodních speciálů v Houdkovicích by šlo psát prakticky donekonečna. Každý ze stovek exponátů má svou barvitou historii stejně jako muži a ženy, kteří je přijeli ukázat návštěvníkům.
O ně bylo vskutku skvěle postaráno. Soutěž střídala soutěž, takže si lidé vedle zážitků odváželi s sebou i výhry hmotné podstaty. V plochodrážním prostředí je naprosto unikátní dětský koutek, kde si nejmladší návštěvníci mohli nejen vyhrát, ale třeba si nechat vyzdobit tvářičku krásnou kresbičkou.
Organizace klapalo jako na drátku a z houdkovických organizátorů by si mohli vzít příklad rovněž pořadatelé, u nichž se konají podniky charakteru mistrovství světa či Evropy.
Není se tedy, čemu divit, že Jiřího Chalupného nechali lidé z večerní zábavy odejít až někdy s rozbřeskem čtvrtečního dne. „Už nikdy,“ reagoval hlavní strůjce skvělé podívané na otázku, kdy zase Houdkovice zaplaví závodní stroje.
Never say never, zní anglické pořekadlo, které je stejně pravdivé jako celá škála našich přísloví. Houdkovičtí vrabci cvrlikali cosi o výstavě vojenské techniky za dva roky. Kdo ví… Jedno je ale nad slunce jasné.
Jakmile zaslechnete cosi o nějaké výstavě Sboru dobrovolných hasičů Houdkovice či JCH rallye teamu, směle škrtejte všechny ostatní plány. Tak úžasnou akci jako ve středu totiž jen tak nezažijete, na to vezměte jed!
originál článek na www.spedwaya-z.cz je zde ...